Podobně jako knihy prof. Tolkiena, které jsou navzdory jeho vlastním slovům zřejmě jakýmsi omylem označovány za jeho autorské práce, vznikl i tento příběh překladem a zpracováním původních pramenů, které se dochovaly po národech Středozemě. V jistém ohledu však bylo nutno s těmito prameny zacházet méně citlivě. Písně o Melwen byly totiž mezi potomky národů Gondoru a Rohanu kdysi velmi oblíbené a rozšířené, což vedlo jednak k vytvoření mnoha verzí, jednak k tomu, že byly písemně zachyceny až několik století po svém vzniku – dříve byly tak známé, že to nikdo nepovažoval za nutné. Výsledkem bylo, že hned na samém počátku sběratelské práce se nakupilo nepřehledné množství různorodých a vzájemně si odporujících zlomků nejrůznější úrovně. Bylo třeba dlouhého porovnávání a žel i třídění, než z nich bylo možno sestavit příběh v jakés takés ucelené podobě.

    Během této práce se postupně vynořovaly dvě základní podoby zlomků, ukazující na dva základní prameny. První z nich jsou výhradně ve verších, většinou velmi vysoké kvality, a s námětem zacházejí poněkud volně, jak je ostatně pro poezii příznačné. Připočítáme-li i to, že je v nich Melwen líčena vždy v tom nejlepším světle, můžeme soudit, že u jejich kořenů jsou původně Tuilindovy písně. Druhé z nich jsou většinou v próze, prostší a k Melwen mnohem kritičtější. Z toho a z množství osobních detailů je možno s velkou jistotou usuzovat, že jejich prvotním zdrojem je sama Melwen.

    Při zpracování tohotu příběhu bylo přihlédnuto převážně k pramenům tohoto druhého typu. Na jejich základě se dal vystavět příběh mnohem podrobnější, živější a s největší pravděpodobností i věrnější, i když ovšem o zachování původního vypravěčského stylu nemohlo být ani řeči – zlomkům prostě chyběl jakýkoli jednotný styl. Prameny prvního typu jsou zastoupeny jen několika ukázkami. Čtenář nechť má prosím na paměti, že ani tam, kde uvádím quenijský text, nelze si v žádném případě představovat původní Tuilindovy písně. Nepochybně jde pouze o jejich zlomky, zlidovělé a častým opakováním uzpůsobené sluchu a chápání lidí - věřím však, že mohou poskytnout aspoň náznakem představu, jak originály vypadaly. Pochopitelně jde zároveň většinou o čistě okrajovou, "oddechovou" tvorbu. Jedna ze stěžejních Tuilindových písní je zastoupena nepatrným úryvkem, u něhož je navíc původ víc než sporný - jen sem tam nese jistou stopu autorského rukopisu. Uvádím ho s jistými rozpaky hlavně proto, že pokud je autentický, jde o naprosto unikátní případ: totiž o píseň, která se zachovala v našem světě, ačkoli byla určena pro jiný. V úvodu sbírky Silmarillion pak naleznete velmi dobré (prozaické) zpracování Tuilindovy písně, která hrála v příbězích Melwen rozhodující roli. Tam se ovšem asi už nikdy nedozvíme, zda je Tuilindo skutečně autorem, nebo pouze přednášejícím, či zda námět nebyl zpracován několikrát různými autory a prozaický přepis ho jen volně nezachycuje.

Od jihu vítr s poselstvím letí,

že slunce přijde políbit svět.

Probuď se, země, k svatbě šat chystej,

ať tvoje čelo ozdobí květ!

Čas strakatého nebe, zurčících strání,

čas mladé trávy a větru ve vlasech,

čas plný vůní, má svěží dech,

čas vlhké kůry, čas otvírání!

Zpívající vody volně zas tečou,

moře je čeká, nemohou stát.

kolik je tónů v té písni srdce,

které se touží docela vzdát!

Čas strakatého nebe...

Přibývá světla, obzor se čistí,

ten, kdo ho spatřil, se nedívá zpět.

Bouřlivý vítr uhání nebem -

jen moje touha má rychlejší let.

Čas strakatého nebe...

Vítám tě, zprávo jižního větru,

poselství větru, který se smál.

Jediný a krásný, křídla mi dávej,

letět chci k tobě za obzor dál!

Čas strakatého nebe...

Hwesta hyarmenya, cóla i menta:

túl' Anar cemen pé antien.

Arda cuiva, lóti-rielle,

vaimata vande, quilin vestalen!

I lú fanyaron motte, timpiron nenwa,

i lú salqueo nessa, súreo findessen;

i lú nísima, lápula wen,

i lú tuimaron, lú pantiéva!

Néni lindala mirime célar,

hórar earen alassie

úvie lini lindesse hondo,

man íra aqua so lavie!

I lú fanyaron motte...

Cále pálua, haiya cénalme,

i tana cenne, ume pusta;

súlime rauma hóra hellesse

- nan íre ninya linta or ta.

I lú fanyaron motte...

Manomentie, hwesta hyarmenya,

menta súlimo alassala;

írima Eru, rámar nin anta -

ramyuvan elyen oi ornala!

Tématický předzpěv z "Hobita" - měnil se podle příležitosti:

(Drak padl v boji, tlejí mu kosti,

má po své zbroji i po skvělosti.

Však dál roste tráva, listy se chvějí,

řeka je hravá, vlnky se smějí:

do stínu stromů vrátíš se domů.)

Selže zbraň chladná, trůn jistý není,

moc bývá zrádná, pomine jmění.

Však dál lesy voní, ptactvo si zpívá,

pramínky zvoní, země je živá;

dál míza stoupá po zimním spánku,

kvítí se houpá v náručí vánku.

Do stínu stromů vrátíš se domů.

Víc hvězdy září než démant se třpytí,

luna svou tváří nad stříbro svítí;

sluneční světlo, jež v listí se skvěje,

nad mrtvé zlato u srdce hřeje;

uhlíky žhavé, planoucí skvosty,

teplé a pravé, vítají hosty.

Do stínu stromů vrátíš se domů.

Všechno, co máme, rádo se ztrácí,

přítel tě zklame, bolest se vrací.

Však dál cítíš hlínu, dál vítr šumí,

strom v lesa klínu podržet umí;

dál kanou deště a duši hojí,

i hory ještě dál pevně stojí.

Do stínu stromů vrátíš se domů.

(Lóce ná qualin, axoryar quelar,

oa ná turma, oa ná alcar.

Nan hai salque tuita, hai lassi wilwar,

hai siril tjale, solminci lalar.

Manomentie, estamárie!)

Ware le macil, mahalma talta

sangasse quele, harmalma auta.

Nan hai aiwi lindar, ehteli timpar,

tuimar cuivar, aldi le' nardar;

hai coire tule en hrívelóre,

hai lóti liltar, mahta te súre.

Manomentie, estamárie!

Or míro rilma eleni caltar,

ar Isil vanya or telpe ita;

áre mi lassi limbali tinta -

almie hondo ringa or malta;

yúlar urúvar, mirilli narwe

nildave quétar, lauce ar anwe.

Manomentie, estamárie!

Ilya haryalme rimbo'ar auta,

naicele pele, málo awarta.

Nan hai cén nistalye, súlime esca

alda tauresse voro le tulka

hai misti lantar, óre vinyatar,

ar hai tárave oronti nornar.

Manomentie, estamárie!

(Překlady jsou víceméně doslovné, jen refrén druhé z písní je v quenijštině lepší, znamená něco jako "Požehnáni přišli, dobře si odpočiňte." - doporučuji i u české verze užívat v originále.)

Píseň o dešti

Krásný déšť, nápoj nápojů,

tisícem žíznivých úst ho pije zem;

krásný déšť, brána nových dnů,

nebe v něm pozdraví svět svým polibkem.

Panenky v šedých šatech tančí kalužemi;

umyjí stromům srdce pro nádech volnosti.

Průzračné prsty deště křísící zemdlenou zemi!

Doteky probuzení, doteky radosti!

Krásný déšť, balzám smíření,

vyprahlost, špínu a prach pryč odnáší;

Krásný déšť, konec trápení,

v náručí svém každý květ ukonejší.

Panenky v šedých šatech...

 Timpine, limpe loitima,

cén suce ta antoinen únótime -

timpine, lúme vanima,

helleo andon panta omentien.

Wendinci sindo halde liltar ailinessen.

Alluar hwestan vilin sin hondor aldaron.

Liquilte lepsi misto cuitar arda lorna -

mahtier alasseo, mahtier ahyalo!

Timpine, laive lintima,

parcasse, asto, vaxi aucólala.

Timpine, cambe laucima,

amaldo lóte ilya lilaltala.

Wendinci sindo halde...

Od počátku věků do konce

hlubší než moře, pevnější než skála,

štědrá jak strom, plný ovoce,

jak první kvítek v něze vytrvalá

je milost a láska Otcova;

všem jeho dětem,

všem jeho tvorům

se rozdává.

Mnoha činy jsme ji zranili -

neznali ještě, co je možno ztratit;

jeho dílo v sobě zkazili,

bloudili v kruzích, neschopni se vrátit.

Však ta láska slaví vítězství.

Překoná všechno,

hrůza ji žádná

nezastaví.

Jeho láska v svět se zrodila

v nejkřehčím z tvorů, ve smrtelném tělě.

Slávu tomu rodu vrátila,

když jeho život prozářila cele.

Prostá, ryzí, jako slunce jas

vydala všechno,

platila krví

za všechny viny

každého z nás.

Síla jeho lásky vítězí;

jde jarní vítr, který všechno mění.

Zimou ztuhlý svět se probouzí,

smí každá duše prožít obnovení.

Kdo už o své bezmocnosti ví,

kdo ztratils všechno,

voláš-li k němu,

on odpoví.

Yénion yessello mettanna

or ear núra, or ondo nornala,

alda ve yávinque antima,

ve lóte ninde moica, termárala

tendile ar melme Atarwa.

Ilye hínaryain,

ilye onnaryain

oi antaina.

Harnanelmes rimbe tyardinen -

man pole auta, titto istanelme;

karmelrya messe hastanelme,

úmilme pole pele, ranyanelme -

a nanta melme apaityane.

Turne ilyasse,

osse analta

lás nuhtane

Melmerya nóne ambarenna

onnasse ninda, nóne fírimanen;

vinyatáne alcar hildion,

quantala cuile senya faireryanen;

arie ve taura ar anwa

antane ilqua,

sercerya ilya

paimesse nwalca

ulco meva.

Poldore melmeryo termarne,

súre coirea ahya Arda lorna;

cén hrívea quilda kuiva,

fea aiqueno lerta vinyataina.

Aiquen quinquelerya istala,

aiquen anoica,

íre ótaso,

ná restaina

Ditě lesa. Podle lidových vyprávění ze Středozemě přeložila a zpracovala Laisi Finwen. Vydalo nakladatelství Spolku pro ochranu žížal r. 2000 v počtu 20 výtisků. Vydání první (dotisk). Žádná část této knihy nesmí být kopírována a šířena jinak než zcela zdarma bez písemného souhlasu jak autorky, tak vlastníků práv na veškeré reálie z knih zpracovaných prof. Tolkienem

( Zpět na výchozí stránku knihy Dítě lesa )